Zajimavosti

Demänovská dolina (Jasná)

Demänovská dolina je nejznámější a nejhezčí dolina Nízkých Tater. Má délku 15 km a je hlavním centrem cestovního ruchu na sever od hlavního hřebene. Geograficky a geologicky se skládá ze dvou rozdílných částí: horní část, připojená k hlavnímu hřebeni, je žulová a tvoří celý komplex menších dolin, dolní část je zařezaná ve vápencích a bohatě svisle členěná. Horní část vypadá jako téměř pravidelný čtyřúhelník, v jehož vrcholech se tyčí čtyři prvotřídní výhledové vrchy: na severozápadě Siná (1560 m), severovýchodě Krakova hola (1751 m), na jihovýchodě Ďumbier (2043 m) a na jihozápadě Polana (1889 m). Uprostřed jižní hrany doliny tvořené hlavním hřebenem Nízkých Tater ční Chopok (2024 m), ze kterého zbíhá na sever louka zakončená masívem Ostredku (1211 m). Protékají tudy potoky Demänovka a Zadná voda. Čtvrtohorní zalednění zde vytvořilo obrovské ledovcové kotle a zanechalo rozsáhlé morény s Vrbickým plesem a Lukovým pleskem. Dolní část má tvar hlubokého vápencového kaňonu a vznikla na soutoku potoků Demänovka a Zadná vody. Obě větve krátce před svým spojením přecházejí do oblasti vápenců, oba potoky se ponořují a vytvářejí světoznámý podzemní systém Demänovských jeskyní. Zpřístupněné jsou Demänovská ľadová jaskyňa a Demänovská jaskyňa slobody. Dolina byla osídlená už v pravěku, o čem svědčí nálezy v jeskyni Okno. V historických dobách byla dolina dlouho neosídlená, jen v 18. a 19. století na několika místech dolovali rudu, stály zde salaše, pastýřské koliby a dřevorubecké domky. Zájem o dolinu prudce stoupnul objevením Demänovské jeskyně slobody roku 1921 a brzy zde vybudovali asfaltovou silnici. Mimořádný rozmach návštěvnosti doliny nastal po vybudování sedačkové lanovky z Jasné na Chopok (v současnosti je v provozu jen po Lukovou). Obec Demänovská Dolina vznikla 1.8.1964, kdy byla ze všech objektů cestovního ruchu vytvořena samostatná obec s místními částmi Tri studničky, Jaskyně, Repiská, Lúčky a Jasná. Turistické možnosti v osadě jsou neobyčejně bohaté. Dolinou prochází a na okolní hřebeny vystupuje mnoho značkovaných tras s turistickými stezkami. Kromě toho je v dolině vybudovaná síť procházkových chodníků. Jasná byl původně název části horních partií Demänovské doliny a postupně se rozšířil na další části doliny (okolí Vrbického plesa, Záhradky). Leží ve vlastním chráněném území NAPANT-u a jsou zde vybudované rozsáhlé ubytovací a stravovací kapacity, lanovky a lyžařské vleky.

 

Vlkolínec

Obec Vlkolínec je typicky vrchařskou vesnicí a nachází se v pohoří Velká Fatra pod vrchem Sidorovo v nadmořské výšce 718 m. První písemná zmínka o obci je z roku 1376, kdy je o ní zmínka jako o ulici města Ružomberok. V roce 1625 ji tvořilo 9 domů a v roce 1828 51 domů. V době 2. světové války (v roce 1944) byla část obce vypálená v rámci represálií německých vojsk proti partyzánům. Od roku 1977 byla vyhlášená za památkovou rezervaci a od roku 1993 je zapsaná do seznamu Světového přírodního a kulturního dědičství UNESCO. Důvodem vyhlášení je, že v obci se zachoval unikátní soubor 45 původních, téměř nezměněných sedláckých domků s kamennými sokly, hlínou vymazanými stěnami, se střechami pokrytými šindelem. Domy pocházejí převážně z 19. století a mají typický půdorys se třemi místnostmi. Podlaha v předsíni a v komoře je z udupané hlíny a obývací pokoj má dřevěnou podlahu. Pec je umístěná v předsíni a dým je odváděn otvorem v šindelové sedlové střeše. I když jsou základy zděné, z lomového kamene, zpravidla nemají sklep. Všechny domy jsou dřevěné, jenom
kostel je zděný.

 

Havránok

V souvislosti s budováním vodního díla Liptovská Mara probíhá od šedesátých let 20. století systematický archeologický výzkum zasáhnutého území. Na denní světlo vynesl to, co bylo po dlouhá století před zraky zvědavého současníka ukryté pod zemí. Liptovské břehy Váhu obývali lidé už od samého počátku dějin. Trpělivá práce archeologů odkryla to, co po sobě zanechali lidé doby železné a římské. Tato místa zaznamenala svůj největší rozmach v době keltského osídlení. V roce 1991 bylo naleziště na Havránku prohlášeno za národní kulturní památku. Archeoskanzen Havránok je nejvýznamnější archeologická lokalita na Liptově. Navštívit ho znamená jedinečnou příležitost dotknout se naší nejstarší historie.

 

Demänovská ľadová jaskyňa

Demänovská ľadová jaskyňa se nachází ve vstupní části Demänovské doliny a zahrnuje nejdelší známé části podzemní soustavy Demänovských jeskyní. Vytvořila se v šedomodrých (guttensteinských) vápencích středního triasu ve čtyřech pod sebou se táhnoucích poschodích. Na jejím vytváření se v největší míře zúčastnila podzemní říčka Demänovka, důkazem čeho jsou oválné tvary jeskynních chodeb se zbytky žulových štěrků. Jeskyně má tři povrchové otvory, rozložené vedle sebe na stejné úrovni v západním svahu vápencového bradla Bašta nad Kamennou chatou. Jejich vstupní otvor leží ve výšce 740 m, teda 90 m nad nynějším tokem Demänovky. Horní poschodí jsou bez ledu, se zvětralou krápníkovou výzdobou, jen úplně nízko je v přední části zaledněno.Od vchodu návštěvníci sestupují do nižšího poschodí - do Medvědí chodby a odsud do Belova a Halašova dómu, do Černé galerie a z Dómu pagod se vrací zpět. Na zpáteční cestě si prohlédnou zaledněné části Kmeťova a Velkého dómu, kde teplota ani v létě nevystoupí na 0 °C, a odtud se serpentinovým chodníkem přes nový východ dostanou na povrch. Celková délka jeskyně je 1,7 km, z čehož se zpřístupnilo jen 540 m. Zalednění jeskyně umožnil vertikální charakter jejích vstupních i výstupních částí s povrchovými otvory v jejích nejvyšších místech. Ochlazený vnější vzduch sem v zimním období vniká horskými otvory a klesá do nejnižších prostorů (-40 m), které ochladí pod 0 °C. Voda prosakující skrz vápence ihned zamrzne na led a vytvářejí se ledové stalaktity, stalagmity a na dně podlahový led. Ostatní výše položené prostory (Belův dóm, Halašův dóm, Černá galerie, Medvědí chodba) se neochlazují a zůstávají tak bez ledových útvarů. Mají už odumřelou a částečně i vylámanou krápníkovou výzdobu. Neodborný zásah do mikroklimatického režimu jeskyně při zpřístupňovacích pracích v letech 1950 až 1952 (neuvážené prokopání vchodů do jejích nejnižších prostorů) způsobuje unikání studeného vzduchu z jeskyně na povrch, což se odráží v topení ledové výzdoby v letním období. Tím jeskyně nedosahuje takový stupeň zalednění, jaký měla před zpřístupněním. Demänovská ledová jeskyně je jednou z prvních známých jeskyní světa. Je o ní zmínka v listině ostřihomské kapituly ze dne 5.12.1299. Poprvé ji prozkoumal a popsal Juraj Buchholtz ml. v roce 1719 a vyhotovil také její první podélný průřez s vyznačením všech zaledněných a krápníkových částí. Od té doby ji vyhledávali mnozí učenci z celého světa. V 80-tých letech minulého století zásluhou Liptovského odboru Karpatského spolku v Liptovském Mikuláši jeskyni zpřístupnili i širší veřejnosti. Chodívalo se do ní se smolnými faklemi a svíčkami i petrolejovými lampami až do roku 1924, kdy její slávu zastínila nově zpřístupněná Demänovská jeskyně slobody. Po vybudování dřevěných schodů a chodníků a zavedení elektrického osvětlení ji v roce 1952 znovu otevřeli.

 

Liptovská Mara

Liptovská MaraŘeka Váh způsobovala v minulosti mnohé záplavy a proto byla vybudovaná tzv. Vážská kaskáda, což je systém přehrad a vodních elektráren, které už mnoho roků úspěšně ochraňují sídla před povodněmi. První přehrada Vážské kaskády - největší vodní nádrže na Slovensku - je Liptovská Mara, která byla vybudovaná v létech 1965-1975. Rozloha vodního díla je 22 km2 a maximální hloubka je 43 m. Díky své velikosti si právem zaslouží přívlastek Slovenské aneb Liptovské moře. Liptovská Mara je pojmenovaná podle již zaniknuté obce Liptovská Mara, která byla spolu dalšími obcemi (Parížovce, Černice, Sokolče, (Stará) Liptovská Sielnica, Paludza, Vrbie, Nižné a Vyšné Dechtáre, Ráztoky, Demčín) zaplavena při stavbě nádrže. Z obce se zachoval pouze gotický kostelík, který se nachází v lokalitě Havránok. Jeho nejhodnotnější architektonické a výtvarné části byly přeneseny do muzea liptovské obce v Pribylině. Na ostrově Ratkovie, který je známý dendrologickou a ornitologickou lokalitou, je arboretum (sbírka živých dřevin, respektive botanická zahrada, která se specializuje na výzkum a pěstování dřevin) s naučnou stezkou. Na Liptovské Maře jsou veliké možnosti rybolovu, také tu můžete absolvovat vyhlídkovou plavbu na lodi, která má kapacitu 50 míst. Vodní nádrž Liptovská Mara nabízí široké možnosti pro vodní sporty, jako např. pro jachting, surfování, windsurfing, plavbu na lodičkách, jízdy na vodních skútrech, vodní kola... Na jejím severním břehu u autocampingu Liptovský Trnovec najdete jachtařský klub a zároveň i půjčovnu vodních bicyklů a lodiček. Hosté tu mohou využít i školu windsurfingu. Liptovská Mara má vhodné podmínky i pro potápění. Nejvhodnější období pro potápění je květe, červen, kdy viditelnost dosahuje cca 4 – 8 m, průměrná viditelnost je 2 – 4 m.

 

Lyžování

Slovensko má velký dar – hory jako předurčené pro lyžování. Je zde přes 1000 lyžařských vleků a lanovek, díky čemuž malé Slovensko figuruje v první desítce světového pořadí lyžařských velmocí.

JASNÁ Nízké Tatry    

 

Region Liptov

REGION LIPTOV je jedním z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějším regionem cestovního ruchu na Slovensku nejen díky vynikajícím přírodním podmínkám, ale i kulturně-historickými památkami, zachované lidové architektuře, podzemním krásami. Nachází se v jihovýchodní části žilinského kraje v Liptovské kotlině a je obklopený naejvětšími horami na Slovensku: Vysoké Tatry, Západní Tatry a Chočské vrchy na severu, Nízké Tatry na jihu, Velká Fatra na zápádě a Popradská kotlina na východě. Tyto jedinečné hory s zajímavými nížinami vytvářejí vynikající podmínky pro rozmanité druhy sportů.