Demänovská ľadová jaskyňa

Demänovská ľadová jaskyňa

Demänovská ľadová jaskyňa se nachází ve vstupní části Demänovské doliny a zahrnuje nejdelší známé části podzemní soustavy Demänovských jeskyní. Vytvořila se v šedomodrých (guttensteinských) vápencích středního triasu ve čtyřech pod sebou se táhnoucích poschodích. Na jejím vytváření se v největší míře zúčastnila podzemní říčka Demänovka, důkazem čeho jsou oválné tvary jeskynních chodeb se zbytky žulových štěrků. Jeskyně má tři povrchové otvory, rozložené vedle sebe na stejné úrovni v západním svahu vápencového bradla Bašta nad Kamennou chatou. Jejich vstupní otvor leží ve výšce 740 m, teda 90 m nad nynějším tokem Demänovky. Horní poschodí jsou bez ledu, se zvětralou krápníkovou výzdobou, jen úplně nízko je v přední části zaledněno.Od vchodu návštěvníci sestupují do nižšího poschodí - do Medvědí chodby a odsud do Belova a Halašova dómu, do Černé galerie a z Dómu pagod se vrací zpět. Na zpáteční cestě si prohlédnou zaledněné části Kmeťova a Velkého dómu, kde teplota ani v létě nevystoupí na 0 °C, a odtud se serpentinovým chodníkem přes nový východ dostanou na povrch. Celková délka jeskyně je 1,7 km, z čehož se zpřístupnilo jen 540 m. Zalednění jeskyně umožnil vertikální charakter jejích vstupních i výstupních částí s povrchovými otvory v jejích nejvyšších místech. Ochlazený vnější vzduch sem v zimním období vniká horskými otvory a klesá do nejnižších prostorů (-40 m), které ochladí pod 0 °C. Voda prosakující skrz vápence ihned zamrzne na led a vytvářejí se ledové stalaktity, stalagmity a na dně podlahový led. Ostatní výše položené prostory (Belův dóm, Halašův dóm, Černá galerie, Medvědí chodba) se neochlazují a zůstávají tak bez ledových útvarů. Mají už odumřelou a částečně i vylámanou krápníkovou výzdobu. Neodborný zásah do mikroklimatického režimu jeskyně při zpřístupňovacích pracích v letech 1950 až 1952 (neuvážené prokopání vchodů do jejích nejnižších prostorů) způsobuje unikání studeného vzduchu z jeskyně na povrch, což se odráží v topení ledové výzdoby v letním období. Tím jeskyně nedosahuje takový stupeň zalednění, jaký měla před zpřístupněním. Demänovská ledová jeskyně je jednou z prvních známých jeskyní světa. Je o ní zmínka v listině ostřihomské kapituly ze dne 5.12.1299. Poprvé ji prozkoumal a popsal Juraj Buchholtz ml. v roce 1719 a vyhotovil také její první podélný průřez s vyznačením všech zaledněných a krápníkových částí. Od té doby ji vyhledávali mnozí učenci z celého světa. V 80-tých letech minulého století zásluhou Liptovského odboru Karpatského spolku v Liptovském Mikuláši jeskyni zpřístupnili i širší veřejnosti. Chodívalo se do ní se smolnými faklemi a svíčkami i petrolejovými lampami až do roku 1924, kdy její slávu zastínila nově zpřístupněná Demänovská jeskyně slobody. Po vybudování dřevěných schodů a chodníků a zavedení elektrického osvětlení ji v roce 1952 znovu otevřeli.